Zánět děložního hrdla se lat. nazývá cervicitis. Čípek děložní je na svém povrchu, který směřuje do pochvy pokryt stejnou sliznicí, která vystýlá i pochvu. Proto záněty na povrchu čípku probíhají současně při zánětech pochvy. Uvnitř děložního hrdla je kanál vystlaný sliznicí se žlázkami (endometriem), která vystýlá i dutinu děložní. Pojem cervicitis se vztahuje na zánět kanálu hrdla. Infekce tam proniká z pochvy po povrchu čípku a expozice sliznice při ektopii tento proces usnadňuje. Infekce proniká do hloubky slizničních záhybů a může tam po proběhnutí akutního stadia přetrvávat a být příčinou neplodnosti. Mezi nejčastější původce zánětu patří
gonokoky (kapavka) a chlamýdie.
Příznaky:
V akutní fázi vytéká ze zanícených žlázek hnis s hlenem. Bolesti při pohlavním styku, neurčité bolesti v kříži či za stydkou kostí též patří k příznakům akutního zánětu děložního hrdla. Teplota může být zvýšená. Při přechodu zánětu do chronického stadia přežívají bakterie, chlamýdie, ureaplasmata či trichomonády ve slizničních záhybech. Chronický zánět děložního hrdla probíhá téměř bezpříznakově, ale může být příčinou neplodnosti. Pakliže infekce postupuje i výše do dělohy, vejcovodů a na vaječníky hrozí rozvinutí pánevní zánětlivé nemoci se všemi důsledky.
Vyšetření:
Vyšetření v zrcadlech s odběrem (výtěrem) na mikrobiologické vyšetření stanoví původce zánětu.
Léčba:
Antiobiotika se podávají dle původce zánětu. Peniciliny, tetracykliny, makrolidy ev. chinolony.
|