|
Měření bazální teploty - bazální teplota se měří v pochvě, konečníku nebo v ústech (ale vždy na stejném místě), a to za klidových podmínek, nejlépe ráno bezprostředně po probuzení. Teploty se zapisují do menstruačního kalendáře. 12 až 24 hodin před ovulací je někdy možno pozorovat lehký pokles teploty, poté následuje vzestup teploty o 0,2 až 0,4 st. C a trvá až do nástupu menses. Vzestup teploty signalizuje proběhlou ovulaci (i když existuje i určité procento žen, u kterých byla ovulace prokázána jiným způsobem a přesto k vzestupu teploty nedochází). Naměří-li žena po šesti dnech s nižší teplotou tři dny za sebou teplotu o 0,2 - 0,4 C vyšší (tzv. pravidlo "tři po šesti"), končí její plodné dny a až do nástupu menstruace je nechráněný pohlavní styk z hlediska otěhotnění bezpečný. Je-li pohlavní styk uskutečňován jen v tomto postovulačním období, jde o metodu velmi spolehlivou (Pearlův index 1-3). Méně spolehlilvá je metoda v případě, že je pohlavní styk realizován i v předovulačním neplodném období. Stanovení posledního dne předovulačního neplodného období vyžaduje měření bazálních teplot po dobu několika (alespoň 8-12ti) menstruačních cyklů. Tím zjistíme s jakou variabilitou v různých cyklech probíhá ovulace. Ode dne, kdy došlo k vzestupu bazální teploty (tedy k ovulaci) ze všech cyklů nejdříve, odečteme 8 a tak získáme poslední den předovulačního neplodného období (tzv. pravidlo osmi). Tj. zjistíme-li např. během ročního pozorování vzestup bazální teploty 12. až 15. den cyklu, pak neplodné dny končí čtvrtý (...první den cyklu = první den menstruačního krvácení...) den cyklu (12 minus 8).
|
